Znáte takové ty rozzářené lidi, co se s nasazeným „přirozeným televizním úsměvem č.15“ snaží za každou cenu udržet pozitivní přístup?

Nenapodobujte je.

Negativní emoce jsou důležité a jejich potlačování nebezpečné. Tělo se jimi vypořádává s obtížemi, které ho zasáhnou. Pokud je nezpracujete, samy nezmizí, naopak –  v těle se hromadí nelad a narůstá psychické napětí, které může vyústit třeba do úzkostí nebo do fatálních nemocí.

❌ Jak to vypadá:
– Budete se snažit se za každou cenu zářivě usmívat, i když vám bude mizerně
–  Budete sebe nebo druhé peskovat za negativní emoce
–  Budete vytěsňovat zármutek
–  Budete shazovat vážné situace a problémy svoje či druhých
–  Budete ťuťat a ňuňat nad banalitami
–  Nebudete chtít naslouchat obavám druhých

❌ Jak to dopadne:
– Začnete se druhým protivit
a hlavně:
– Začnete se sami v sobě ztrácet.

😱„Tak počkej, Dano, vždyť sama radíš dívat se na věci z té lepší stránky! A teď tohle?“

Jsem zastánkyní životního optimismu. Koukněte, čím se liší od toxické pozitivity.

✅ Životní optimismus versus toxická pozitivita:
Optimista vidí jak negativa, tak i pozitiva a své emoce dává najevo.
Člověk s toxickou pozitivitou v sobě emoce zadusí a lže sám sobě i druhým o tom, jak je všechno super.

✅ Co tedy radím:
– Nebýt trvale v pohodě je normální
– Neodsuzujte sebe ani druhé za projevy jakýchkoli emocí.
–  Neignorujte emoce. Když vám někdo ublíží nebo vás naštve, řekněte to. „Tohle mi ubližuje.“ „Jde na mě vztek.“
– Neshazujte přátele za jejich strachy. Věta „ty toho naděláš“ nebo „co by za to děti v Somálsku daly?“ nepomáhá.
– Šetřte s nevyžádanými radami.
– Ptejte se sami sebe, co ty emoce způsobilo, a zařiďte se podle toho. Štvou mě zprávy, přestanu je sledovat. Vysává mě soused, minimalizuju kontakty.

Vždyť by to těm negativní emocím muselo přijít líto, že je dusíme a děláme, že nejsou. 😊

A pokud s tím potřebujete pomoct, na hledání té normální pozitivity jsem odborník.😉